Záleží nám na vašem soukromí.

Používáme cookies a další technologie pro správné fungování webu, analýzu návštěvnosti, personalizaci obsahu a personalizaci reklam (ads personalization).

S vaším souhlasem můžeme údaje o vaší aktivitě (např. IP adresu, e-mail nebo jiné identifikátory) sdílet s našimi partnery z oblasti reklamy, analytiky a sociálních médií. Ti mohou tato data kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které získali při používání jejich služeb.

Máte možnost nastavení upravit podle svých preferencí, vše přijmout, nebo odmítnout vše, co není nezbytně nutné. Svůj výběr můžete kdykoli změnit znovuvyvoláním toho baneru pomocí odkazu v patičce webu.

K některým údajům a cookies přistupujeme i bez vašeho souhlasu na základě oprávněného zájmu (legitimate interest) pro technický provoz, prevenci podvodů, zabezpečení a analýzu provozu.

A také u našich partnerů a jejich zásad ochrany osobních údajů

HUCULSKÝ KŮŇ

Třída

Savci

Řád

Lichokopytníci

Čeleď

Koňovití

Výška

136 – 145 cm

Váha

320 – 420 kg

Délka života

Dožívá se zhruba 30ti let

Výskyt

Karpaty v Podkarpatské Rusi (dnešní Ukrajina)

HUCULSKÝ KŮŇ

HISTORIE:

Hucul je malé horské plemeno, pocházející z oblasti Karpatského oblouku. Své jméno má podle etnika rusínských horalů Huculů. Huculský kůň vznikl jako potomek orientálních (tarpanovitých) koní v oblasti rumunských Karpat a Bukoviny. Historie tohoto houževnatého horského koníka se nepočítá na stovky, ale zřejmě na tisíce let. Je možné, že vznikl přímo z tarpana lesního již v některém z období pleistocénu. Jeho domovinou jsou především rumunské a ukrajinské Karpaty. Hucul byl v 50. letech minulého století křížen také s fjordským koněm a chladnokrevnými plemeny.

 

POPIS:

Hucul je menšího vzrůstu, vyniká milou povahou, spolehlivostí a odolností. Původně to byl divoký kůň, který pravděpodobně vznikl křížením tarpana a koně Przewalského. Huculský kůň má mohutnou hřívu, souladné držení těla, hlava je menší, krk silný a svalnatý. Končetiny jsou kratší, silné, s výraznými klouby a dobrými kopyty. Znakem huculského koně je úhoří pruh, oslí kříž, žebrování bérce a předloktí, nestejně dlouhé žíně v hřívě a ocasu, pevné a pružné kopyto. Zbarvením je nejčastěji plavák, ryzák a hnědák. Povahou je klidný, a proto na něm mohou jezdit a starat se o něj i malé děti.

 

ZAJÍMAVOSTI:

  • Hucul znamená v rumunštině „loupežník“. Rusínští horalé Huculové zřejmě vznikli v průběhu 17. a 18. století z obyvatel východní Evropy, kteří uprchli před válečnými událostmi do odlehlých částí Karpat. Podle tradice pořádali Huculové loupeživé výpravy do nížin, aby pak na svých drobných houževnatých konících zmizeli i s kořistí v nepřístupných horách.
  • Zbarvení bylo původně šedé nebo plavé, dnes převládají hnědáci. Bílé znaky prozrazují cizí vlivy.
  • První zmínka o huculovi pochází z knihy „Hippica“ od Mikołaje Dorohostajského z roku 1603.
  • Uprostřed 19. století hledala rakousko–uherská armáda koně, kteří by vyhovovali vojenským potřebám. Tuto záležitost měl plukovník Martin von Herrmann, který z koní celého mocnářství vybral právě huculy. Byli to a jsou koně nenároční, vytrvalí, tvrdí a silní.

NÁŠ KŮŇ:

Václav

Pohlaví: Samec
Barva: hnědá

Mapa výskytu

Naše zvířátka